Extase:

     Výbuchy smíchu v sále přicházely častěji, než na jakékoliv dnešní komedii. Je to sice na první pohled zvláštní, že film jako Extase vzbudil zrovna smích, ale nebylo divu, že postupy v 70 let starém filmu přišli lidem trochu „nenormální”. Když jsem při odchodu míjel odcházivší diváky, nebylo sporu, že největší zájem a diskusi vzbudilo, jestli to byl opravdu erotický film. Pro upřesnění spíš : „jakto, že nebyl?”

     Přes práh bytu přenáší novomanžel Emil Jerman, svou krásnou mladou ženu - Evu. Oba jsou šťastní z toho, co je potkalo. Už vzápětí se však u Emila začne projevovat jeho egoismus a sobectví, když se namísto své nové ženy začne starat o sebe. Situace se postupně pro zamilovanou ženu stává nesnesitelnou, protože Emil nedokáže akceptovat fakt, že tu je i někdo jiný koho by si měl (když ne víc) alespoň trochu všímat. Jednoho dne tedy přijde do prázdného bytu. Eva se vrací k otci, který sice nechápe její důvody, nenutí jí však, aby se k Emilovi vrátila. V následujících dnech Eva vyřizuje rozvod a zároveň si užívá volnosti, kterou má. Jednou, když se jde vykoupat, jí kůň uteče s oblečením a ona za ním musí běžet nahá . Koně chytí Adam a začíná se mezi nimi rozvíjet milostný příběh. Vadou na kráse mu je však existence Emila.

     Příběh na první pohled banální. Nebudu tu odhalovat druhé, nebo další pohledy, protože neexistují. Přesto mě však film zaujal a spolu s přihlédnutím k roku výroby (1933) nemám již skoro žádných připomínek. Akorát bych si jednou dovolil rýpnout do scénáristické dílny (Gustav Machatý), neboť fakt, že se Eva zahledí do tak hrozného egoisty, jakým Emil byl, mi přijde nepravděpodobný. Vzhledem k symbolu, jakým posvatební scéna byla, můžu přemýšlet pouze o tom, že se takovéto náhlé a přehnané situace ve filmech dříve děly a dnešní divák naučený rozeznávat již drobné škubnutí brvou, může být tímto poněkud zmaten. Jako dobré bych naopak označil řadu symbolických čtyř tzv.: „včeličkovských” scén.

     Jako první se setkáváme se včelou na taneční zábavě (proč tam Emil Evu vzal, když si ji nechtěl všímat je mi záhadou). Emil si čte noviny a Eva skáče nejdříve žádostivým pohledem na parket s mladými lidmi a poté se smutným výrazem na čtoucího Emila. Kolem Emila lítá včela kvůli níž, na rozdíl od Evy, je schopen přestat číst a věnovat se (až moc okultistické) vraždě. Tím zašlápne i poslední kapky trpělivosti ve své manželce, která od něj následně odchází.

     Další setkání s medonosným hmyzem nám zprostředkuje milenecký pár na louce, kde se Adam snaží získat Evinu přízeň. Získává ji tak, že na luční květ dává včelu, kterou se potom, co má Eva květinu v ruce, snaží odfouknout, aby odletěla. (o biblickém smyslu ani nemluvě - Adam a Eva).

     Další dvě scény na sebe navazují. V poslední chvíli Emila ještě otravuje tento podlý hmyz, který mají všichni ostatní lidé za užitečný. Milejší je mu však moucha, do které ho scénář zaklel, jak se propadá do smrti na mucholapce.

     Další, čeho bychom si mohli všimnout, byla otcova podobnost s Emilem. Otec měl své koně a ve filmu to vyznělo, že se ani nikdy nesnažil obě ženy (již zemřelou manželku a dceru) pochopit. Žil ve svém světě a předpokládal, že jeho žena má taky svůj svět, který ji plně uspokojuje. Že jediné co je spojuje je jakýsi papír který říká, že jsou svoji.

     Film je němý. Nebo bychom si spíš přáli, aby byl prost dialogů. V pozadí celého děje hraje totiž hudba, kterou párkrát za film přeruší jakýsi dialog. K mému přání jsou dva důvody. Jednak byli dialogy úplně zbytečné, protože stejně neozřejmovaly to nejdůležitější (slova jako „to je šestiválec? ... dobrý stroj” jsou opravdu jen k popukání). Chápu, že mluvené slovo ve filmu je na tu dobu něco víc, ale asi by chtělo přemýšlet, jak s technickými vynálezy (:-)) nakládat. Druhým důvodem bylo zmiňované zařazení hudby, která ke snímku sedla šitá přesně na míru. Neměl jsem ani potřebu slyšet něčí hlasy, když vše tak skvěle dokreslovala. Už jsem to nakousl - právě díky dialogům si člověk připadal jako na komedii.

     Slov nebylo třeba i z třetího důvodu, protože navíc vše podněcovaly ony „okaté” záběry kamery a herectví hlavní protagonistky Evy (Hedy Kieslerová - Lamar). Adam (Aribert Mog) však svůj úkol nezvládl a na kameru se pouze „křenil”. Ostatní role byly, dalo by se říci, epizodní.

     Jako perličku na dortu si nechávám režii (Gustav Machatý) a kameru (Jan Stallich). Tento film dal by se nazvati obrazově uměleckým. V průběhu celého filmu nás do očí trkají téměř dokonale propracované kompozice, zaměřené ať už na hlavní děj, nebo pouze na zajímavé detaily (kola lokomotivy ve stanici ap..). K výslednému dojmu přispěla i jediná varianta, která byla v té době myslitelná a to byl černobílý film. Občas jsme byli svědky přesvícených záběrů, ale i ty měli svou specifickou atmosféru, která působení filmu ještě podtrhuje.

Tomáš   

Filmový klub ČVUT




HomeO klubuProgramAktualityArchivRecenzeOdkazyKontaktFórum