Historie FK od Jiřího Neumanna


Historie FK od Jiřího Neumanna
k začátku XIX. sezóny



Strašák

     Filmový klub na FEL ČVUT je nápad ze začátku osmdesátých let, kdy se to, co hráli v kinech, už opravdu nedalo vydržet. Vrcholem odvazu klubu v Klimentské ulici byl jen Formanův Konkurs a Chytilové Ovoce stromů rajských jíme. Vedle kino Sevastopol vyjelo se Schulhoffovou trapností Příště budeme chytřejší, staroušku! A to už byla opravdu poslední kapka. To je totiž příliš velká síla i pro televizi Nova. Možná předčí i Steklého Hrocha, všeobecně uznávaný nejhorší český film všech dob. 70. a 80. léta totiž na rozdíl od propagandistických děl let padesátých postrádala řemeslnou zručnost a ještě se navíc styděla za to, pro koho pracují.
     V českých a slovenských archívech přitom i v té době tiše čekaly klenoty světové kinematografie. Chudá československá distribuce si totiž nemohla dovolit moc nakupovat za hranicemi. Nedostalo se sem tedy nic jiného, než jen to nejlepší. Výběr filmů se maskoval nutností státní cenzury. Cenzura sice vznikla aby zabránila příchodu filmů neoslavujících socialismus, ale dost dlouho nikdo filmové kritiky moc nehlídal, co vlastně vybírají. Skutečná cenzura potom postupem času odkázala už vyrobené kopie ve skladech zůstat, hned vedle kopií filmů slavné české nové vlny. A vedle ideově nejfanatičtějších socialistických děl z padesátých let, snad ještě zakázanějších.


Zahálka ujídá ze společného krajíce

     Na elektrofakultě v posluchárně 256 se čas od času promítalo něco z temna archívů. Lásku a smrt Woody Allena s živým dabingem Věry Kolesníkové jsem viděl už i já jako student FEL. Věra Kolesníková nás v prvním ročníku učila ruštinu a takové elegantní slečny už dneska skoro nejsou. To je ono! Proč se něco takového neděje častěji?
     Ti, co za večer s Woody Allenem mohli, ještě stihli Harry a Tonto, Ať žije Hrdina, Evžen mezi námi a pak zmizeli bez použitelné stopy. Možná po kolikáté už se začínalo s pokusy o pravidelné promítání. Cestu k srdci správců promítací kabiny i majitelů filmových kopií nakonec jeden z tehdejších studijních kruhů elektrofakulty, tedy ten můj, našel.
     Už spolu s Martinem Řezníčkem jsme hráli poprvé 7. 12. 1983. Další zakládající osobnost je Mistr promítač pan Zahálka. Zdálo se mi, že začalo něco, co by tu mělo být na hodně dlouho. Měli bychom být Filmový klub. Proto před každým filmem musel být úvod a několik krátkých filmů.


Silnice

     S Martinem Řezníčkem jsme možná měli svoje kouzlo, občas jsme přenechali úvod někomu ještě slavnějšímu. Jenže pořád to chtělo postavu romantického hrdiny. O rok později máme konečně i jeho. Richard Kohout na semináři v Hořovicích pomůže čokoládovou koulí z místní cukrárny okouzlit Gábinu Koulovou z Rady Filmových klubů. Tam promítaný horor Na sever severozápadní cestou nás navíc ujistí, že musíme mít status Filmového klubu. Promítáme totiž jen filmy z malešického archívu. Sugestivní akvarelové plakáty Honzy Broučka lákají stovky diváků na dost často nevýrazné tituly. Například u filmu Běs, kdy diváci před začátkem prokopli dveře přeplněné 256ky, tekla krev jenom z Broučkova plakátu.


Bohové se zbláznili

     Povedlo se. Přes diskusi až na Městském výboru KSČ v Praze jsme Filmový klub. 28. února 1985 hrajeme náš první klubový barevný film Sedmikrásky Pavla Juráčka a Věry Chytilové.


Byli jsme to my

     Křik Jaromila Jireše na podzim v Hořovicích v roce 1987 odstartuje českou novou vlnu stejně jako při své premiéře v roce 1963. České filmy jsou uvolňovány do české a slovenské distribuce, ale záleží i na odvaze kin a filmových klubů, kdy je uvedou. My jsme se snažili mít ve svém programu vždycky to nejnepřístupnější. Pomáhala katedra divadelní a filmové vědy FF UK a oceňovaly nás svými návštěvami všechny disidentské organizace. I v Zábranského Domu pro dva se hlavní hrdinka jmenuje Koulová a na otázku Co tady dělá ta slepice odpoví: TO NENÍ SLEPICE, TO JE KOHOUT! Mladá telátka se tygra nebojí. Režim se pod tlakem filmů české nové vlny zhroutil v roce 1989 stejně jako v roce 1968. Němcův film O slavnosti a hostech v prosinci už má konkurenci v televizním zpravodajství z pražských ulic. Tentokrát je to na dýl.
     K opravdu slavnostním zážitkům počítáme dvě besedy. S Elmarem Klosem k Obchodu na korze a s Pavlem Juráčkem úplně ke všemu po filmu Konec srpna v hotelu Ozón. Pro oba filmové velikány to byla jejich poslední a možná, že i první, beseda s českými diváky.


Pobočka

     K opravdickému filmovému klubu patří alespoň jednou za rok pořádání víkendového semináře. Přijďte se podívat k Táně. Seminář dříve maďarského, nyní středoevropského filmu běží od roku 1988 na podzim v Maďarském kulturním středisku. Seminář archívních lahůdek Na Medvědy do Jeseníků se udál zatím dvakrát. V Jeseníku, u Vládi a Martiny, našich nejnadšenějších příznivců.
     Jedním z méně pochopených pokusů bylo zavést pravidelné úterky v Maďarském kulturním středisku. Neorealisticko - romanticko - naturalistický Pohled s mostu, sourozenecké drama Hvězdy Velké Medvědice, oba filmy vrcholící sebevraždou hlavního hrdiny. Valčanovova Šance, komorní drama o rozchodu a konci životní lásky. Herecký vrchol Jiřiny Třebické a Josefa Abrháma v režii tvůrce Ezopa, nekýčovitého to protipólu Kleopatry s Liz Taylorovou. Prostě Kino velmi náročného (jednoho) diváka.
     Kdo by si chtěl zkusit něco podobného může ještě dnes navštěvovat páteční studijní promítání na filozofické fakultě. Přednášky tam vede Radim Valák. Zná všechny filmy na světě a na svých kvalitních seminářích má stále volno.


Rocky Horror Picture Show
                                               aneb
Všechno, co jste chtěli vědět o sexu a báli jste se na to zeptat

     V roce 1990 staré časy a kolegové odešli a nové nápady na co chodit do kina se teprve hledaly. Přes dva roky držela klub při životě setrvačnost spolu s hrstkou nejvěrnějších diváků a sponzorským darem cestovní kanceláře GEOS. Než nás objevila skupinka z nové generace studentů, tentokrát kolem a nejen z DAMU. Vysvětlili nám, co se teď chce vidět a vrátili chuť do života, to je do promítání. Třeba tím, že náš posudek jejich ročníkové divadelní hry byl pro ně důležitější než hodnocení jejich profesorů. Jim Jarmusch a jeho Noc na Zemi, objev Nicol Kidman v Zemřít pro... už potom přišli sami od sebe. Naše divačka Alice Nellis se k nám hlásí dodnes.
     Generace Pavla Bořkovce a rodiny Řepovi je ale dneska už také "dospělá". Jsou tu jiní, s kterými jsme prožívali další reinkarnaci při Projektu 100 s Dr. Divnoláskou v roce 2001, ale u nich už se najednou neobvykle často ptáme, jak dlouho nám vydrží a hledáme.


Blikající světla

     Koneckonců našemu Filmovému klubu už bylo osmnáct a do života mu můžeme radit a ne mluvit. Aspoň to říkají Jiří Schauer i Markéta. Ovšem úvod Dany Hábové k Prokletí zelenožlutého škorpióna se mu povedl.


Všichni dobří rodáci

     Nebo neuvěřitelné setkání s A. J. Liehmem, který si stejně jako my myslí, že nikdy nebude nic lepšího než česká nová vlna. On to ale navíc umí vysvětlit. Chystá se na to znovu v 256ce 31. října.


Filmový klub ČVUT




HomeO klubuProgramAktualityArchivRecenzeOdkazyKontaktFórum